Znalec, ani znalecký ústav, nejsou povinnými subjekty dle InfZ.
1) znalec není státním orgánem, (§ 2/1 InfZ) což lze dovodit z toho, že je pouze osobou, která se podílí na „zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány“ (§ 1/1 zákona o znalcích a tlumočnících, ZZT).
2) znalec není veřejnou institucí, protože především není „institucí“. Znalec je povinen vykonávat znaleckou činnost „osobně“ – viz § 10/1 ZZT).
V případě znaleckého ústavu sice jde o "instituci", nesplňovala by však charakteristiky pro to, aby byla "veřejnou institucí". Provedeme-li rozbor, zda převažují charakteristiky, požadované pro pojem "veřejná instituce", a to jak pro znalce (pokud by znalec byl považován za svého druhu „instituci“, byť bez jakékoliv vnitřní struktury), anebo pro znalecký ústav, pak zjistíme:
a) podmínka zřízení státem: znalec je sice jmenován ministrem spravedlnosti (nebo předsedou krajského soudu v rozsahu, v němž je ministrem spravedlnosti k tomu pověřen), jmenováním se však myslí pouze zapsání do seznamu znalců, přičemž tento zápis představuje pouze „předběžné oprávnění“, nikoli již jakékoliv pověření. Tato „předběžnost“ jmenování plyne ze skutečnosti, že pro stejný výkon znalecké činnosti mohou být státním orgánem ad hoc jmenováni také znalci, nezapsaní do seznamu (tedy nejmenovaní ministrem spravedlnosti či předsedou soudu).
b) podmínka řízení (ovládání) státem: není splněna; ten, kdo znalce jmenoval či ustanovil, mu nemůže dávat jakékoliv pokyny týkající se vlastního obsahu znalecké činnosti. Může pouze určit úkol, který je třeba znalecky posoudit, a termíny odevzdání znaleckého posudku. Ani možnost odvolat znalce z důvodu, že znalec „neplní nebo porušuje své povinnosti“ (§ 20/c ZZT) nepředstavuje prvek řízení (ovládání).
c) Podmínka dohledu a kontroly ze strany státu je dána jen zčásti, když ten, kdo znalce jmenoval, má též možnost odvolat znalce z důvodu, že znalec „neplní nebo porušuje své povinnosti“. To však nepředstavuje průběžný dohled či kontrolu, týkající se například využívání veřejných prostředků, množství realizovaných posudků atd.
d) Podmínka veřejného účelu je převážně splněna, neboť účelem existence soudního znalce je „zajištění řádného výkonu znalecké ... činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů“ (§ 1/1 ZZT), což je jistě veřejným účelem. Vedle toho je však účelem existence znalců zajišťovat znalecké služby přímo mezi soukromými osobami.
Lze tedy konstatovat, že v tomto případě nepřevládají znaky, které by v případě, že by vůbec bylo o znalci možno uvažovat jako o instituci, mohlo jít o „veřejnou instituci“ ve smyslu § 2/1 InfZ.
3) Znalec není ani „subjektem, kterému zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy“ (§ 2/2 InfZ). Zde chybí především prvek rozhodování, neboť znalec sám nic nerozhoduje, pouze předkládá podklady pro rozhodnutí státního orgánu, obvykle soudu.
K další Vaší otázce:
Pokud si znalecký posudek zadal povinný subjekt (anebo šířeji - pokud se do disposice povinného subjektu znalecký posudek dostal jakkoliv v souvislosti s jeho působností), pak je povinen jej na vyžádání poskytnout.
