Popsaná obchodní společnost je jednoznačně povinným subjektem, a to konkrétně veřejnou institucí, uvedenou v § 2 odst. 1 Infozákona, protože u ní převažují v 5 základních kategoriích veřejnoprávní znaky (jak dovodil v roce 2007 Ústavní soud v nálezu ve věci "Letiště Praha"). Podobně jsou na tom všechny ostatní městské realitní agentury, které jsou 100 % vlastněny městem, jsou jím přímo řízeny a kontrolovány.
Tudíž v řízení o žádosti o informace tato s.r.o. představovala prvostupňový orgán a měla povinnost žádost vyřídit. Jelikož sdělila, že není povinným subjektem, je takové sdělení dle správní judikatury materiálním rozhodnutím o odmítnutí žádosti, proti němuž může směřovat odvolání podle § 16 InfZ (jak uvádí Komentář Furek, Rothanzl, Jírovec). Podle obsahu a formy sdělení s.r.o. lze totiž dospět k závěru, že jde ve skutečnosti (materiálně) o rozhodnutí o odmítnutí žádosti, nikoli o nečinnost.
Odvolání se podává u povinného subjektu (s.r.o.) do 15 dnů od doručení uvedeného sdělení od s.r.o. , ovšem v případě, kdy toto sdělení (chápané jako vydané rozhodnutí) neobsahovalo poučení o podání opravného prostředku (což jistě neobsahovalo), pak platí lhůta 90 dnů (§ 83 odst. 2 správního řádu).
O odvolání rozhoduje nadřízený orgán, kterému povinný subjekt odvolání i se spisem předá (§ 16 odst. 4 a 5 InfZ). Vzhledem k tomu, že společnost se nepovažuje za povinný subjekt, není od věci zaslat odvolání na vědomí zároveň přímo nadřízenému orgánu.
Ovšem právě otázka nadřízeného orgánu společnosti s ručením omezeným založené obcí není v judikatuře a literatuře jasně vyřešená. Zákon jasnou odpověď nedává.
Existují dva názory, pro praktický postup však musíme doporučovat držet se názoru správních soudů.
Aktuální a nejvlivnější komentář k InfZ (Furek, Rothanzl, Jírovec 2016) usuzuje na to, že nadřízeným orgánem s.r.o. 100 % vlastněné obcí má být rada obce, podobně jako tomu je u příspěvkových organizací (viz § 20 odst. 4 in fine InfZ ve spojení s § 178 odst. 2 větou čtvrtou za středníkem zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve světle § 102 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích).
Přístup Nejvyššího správního soudu je však jiný – z řady rozsudků vyplývá, že je-li obchodní společnost povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, je zároveň příslušná i k rozhodování o opravných prostředcích. (rozsudky NSS č. j. 9 As 79/2013-24, č. j. 9 As 82/2013-32, 7 As 180/2015-33). NSS klade na tyto povinné subjekty (obchodní korporace jako veřejné instituce) povinnost vytvořit si organizační strukturu, která bude zabezpečovat, že zde bude orgán příslušný k rozhodnutí o žádosti o opatření proti nečinnosti spočívající v nerozhodnutí o odvolání v zákonem stanovené lhůtě, a zároveň povinnost o této struktuře transparentně informovat. V uvedeném rozsudku čj. 7 As 180/2015-33, ačkoliv se žadatel chtěl v souladu s výše uvedenou argumentací obracet na radu obce, kdy obec byla 100 % vlastníkem povinného subjektu, NSS zároveň uznal, že pakliže společnost těmto požadavkům nedostála, nemůže to jít na újmu žadateli a ten může podat správní žalobu na nečinnost, aniž by předtím musel využít dostupných opravných prostředků.
Ve vaší situaci tedy je rozhodující, že jste dosud nepodal opravný prostředek k nadřízenému orgánu, jímž má být druhý stupeň ve struktuře dané s.r.o. (např. ředitel). Bude proto nejprve třeba podat odvolání podle § 16 InfZ (je ho vhodné z procesní opatrnosti variantně označit také jako stížnost proti nečinnosti podle § 16a odst. 1 písm. b) InfZ) , a to přímo k povinnému subjektu, tedy s.r.o. Obávám se, že podání stížnosti, kterou jste podal k Městu, nemá žádný procesní dopad.
V tomto odvolání bude třeba uvést, že sdělení, že se s.r.o. nepovažuje za povinný subjekt, považuje žadatel za rozhodnutí o odmítnutí žádosti v materiálním smyslu, proto se proti němu odvolává. Dále odkázat na stabilizovanou judikaturu správních soudů, která 100% vlastněné obchodní společnosti obcí jednoznačně považuje za povinné subjekty. Prvním takovým rozsudkem byl rozsudek č. j. 8 As 57/2006-67 (1688/2008 Sb.NSS), v němž NSS společnost stoprocentně „vlastněnou“ obcí za veřejnou instituci považoval, když po prověření znaků veřejné instituce, dovozených judikaturou ÚS, jako veřejnou instituci kvalifikoval fotbalový klub založený ve formě akciové společnosti a 100% „vlastněný“ městem. Dále pak v rozsudku č. j. 1 As 114/2011-121 (2494/2012 Sb.NSS) označil za povinný subjekt Dopravní podnik hlavního města Prahy jako akciovou společnost, jejímž jediným společníkem je Hlavní město Praha. To, že také společnosti s ručením omezeným, vlastněné 100% obcí, jsou povinnými subjekty, plyne dále například z rozsudku 7 As 180/2015-33.
Teprve pokud s.r.o na takto podané odvolání (stížnost) nezareaguje tím, že o ní ve druhém stupni rozhodne (jedno zda se to stane nečinností, opakovaným sdělením, že není povinným subjektem, anebo sdělením, že nemá zřízený druhý stupeň struktury pro takové rozhodování), bude namístě podat žalobu. Nepůjde tedy o stížnost k soudu, jak tvrdí ve Vašem případě město, ale o správní žalobu podle § 65 an. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ("SŘS"), (proti rozhodnutí), a variantně podle § 79 SŘS (proti nečinnosti), ke krajskému soudu, v jehož obvodu má povinný subjekt sídlo (§ 7 odst. 2 SŘS). Žalovaným bude uvedená s.r.o.
Vzhledem k výše popsaným výkladovým nejasnostem však doporučujeme podat žalobu jak na povinný subjekt, tak na radu obce.
Naše poradna bohužel podobnými vzory nedisponuje. Kromě výše uvedených informací se však můžete řídit i návodem, který jsme pro Vás připravili v sekci Chci podat žalobu.
