Protože téma prolínání výkonu veřejné správy a moderních komunikačních platforem je živé a prudce narůstající, věnuji se mu poněkud podrobněji.
1) zda úřad vůbec může mít na svém webu odkaz na skupinu Rady MČ: Dle mé znalosti neexistuje omezení možnosti obce svým médiem (webová stránka) odkazovat na nějaký další komunikační prostředek. Dá se to snad přirovnat k celkem běžnému zvyku uvádět na webech obcí některé významné odkazy, přičemž často nejde o oficiální instituce, ale různé spolky a jiné neformální aktivity.
Zároveň je ale nutno respektovat některé korigující aspekty:
První může být vynakládání veřejných prostředků, kdy lze z právních předpisů (zde zákon o hl. m. Praze) dovozovat povinnost vynakládat je ve prospěch či k užitku všech občanů bez neodůvodněných rozdílů. Poskytnout tedy web MČ k odkazu na komunikaci pouze části občanů může vypadat s uvedenou povinností v rozporu. Ovšem tento aspekt je značně oslabený tím, že použití komunikační platformy (Facebooku) je bezplatné.
Druhou může být povinnost člena zastupitelstva vykonávat funkci v zájmu občanů (tedy všech). Komunikovat pomocí určité platformy pouze s částí (nějak) selektovaných občanů je na pováženou. Pokud však přístup do skupiny je v zásadě neomezený (což tak vypadá například z komunikace s vámi), nejde o selekci. Pokud je skupina v zásadě otevřená účasti neomezeného okruhu zájemců, tato výhrada by také padla.
Třetí – v zásadě poněkud technologickou otázkou – může být pravidlo skupiny, zakazující blokování. Pokud je možné odlišit blokování pouze pro tuto skupinu od blokování v komunikaci mimo tuto skupinu, bylo by to dle mého soudu přípustné – skupina jako komunikační prostředek MČ může být pojata jako principiálně transparentní, tedy že všichni účastníci vidí vše. Pokud však technicky dochází k tomu, že je někomu odepírána účast proto, že mimo skupinu blokuje přístup některých uživatelů ke svým příspěvkům, pak bych to považoval za nepřípustnou selekci. Zároveň je tím z hlediska právního posouzení zpracování osobních údajů, vytvářených v uvedené platformě, zlikvidována právní udržitelnost případného souhlasu jako právního titulu ke zpracování osobních údajů, a to proto, že by touto technickou cestou přestal být svobodný. Svobodným je souhlas pouze tehdy, pokud jeho neudělení nevede k újmě, omezení služby apod. Pokud správce skupiny nedokáže technicky zajistit, že nastavení skupiny neomezuje svobodné nastavení preferencí (vč. blokací) uživatele mimo skupinu, znamená to podle mého názoru, že tím pádem správce postrádá právní titul pro zpracování osobních údajů a provádí proto neoprávněné zpracování. To je nejzávažnějším deliktem v oblasti ochrany osobních údajů. Jinými slovy by rozsáhle porušoval povinnosti správce, stanovené předpisy o ochraně osobních údajů, neboť postrádá platný právní titul (souhlas jím pro nesvobodnost být nemůže).
Čtvrtý – jde o pojetí toho, kdy se skupina stává veřejným prostorem. Slovní označení „soukromá“, představující určité technologické řešení platformy Facebook, na to nemá vliv (stejně jako např. tajemník nemůže prohlásit dokumenty úřadu za „soukromé“). Z hlediska zákona o svobodném přístupu k informacím obsah takovéto „oficializované“ a radnicí deklarovaně moderované komunikační platformy MČ představuje informace, které mají povahu „informací, vztahujících se k působnosti povinného subjektu“ (§ 2 odst. 1 Infz, povinným subjektem je MČ Praha 21). Podléhají tedy možnosti vyžádat si je podle Infozákona. Nelze samozřejmě vyloučit, že některé posty mohou mít povahu soukromou, případně i chráněných osobních údajů, taková situace je však značně nepravděpodobná. Pokud např. v takovéto skupině starosta sděluje informace o své činnosti nebo krocích městské části, nejde o nic soukromého a nelze žádost o takové informace odmítnout.
Pátý - regulace obsahu nemůže být svévolná, musí být opřena o právní předpisy. Plyne to z uvedeného právního postavení informací obsažených ve skupině, byť je slovně označována jako „soukromá“. Zveřejněná pravidla jsou samozřejmě rozumná a obecně se opírají o právní předpisy („Je zakázáno se vyjadřovat vulgárně, agresivně a útočně. Pomluvy, diskriminace a vyhrožování jsou zakázané. Diskutujeme slušně a smysluplně. Příspěvky porušující pravidla budou smazány bez náhrady.“). Ovšem jejich výklad a uplatnění musí být velmi opatrné a především vycházet z dobré znalosti judikatury. Správce skupiny si musí uvědomit, že nemůže k regulaci obsahu přistupovat laicky, amatérsky a mazat to, co se mu subjektivně zdá jako nevhodné. Musí vědět, že se pohybuje ve veřejné oblasti svobody projevu (opakuji, že technologie firmy Facebook a slovní označení „soukromá“ na tom nic nemění). Tato oblast je upravena mj. článkem 17 Listiny základních práv a svobod (např. „Cenzura je nepřípustná“), ale také článkem 10 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (která má přednost před domácím právem). Z klíčové judikatury připomínám zejména stabilizovaný názor na limity projevu: „Svoboda projevu platí nejen pro "informace" nebo "myšlenky", přijímané příznivě či považované za neškodné či nedůležité, ale rovněž pro ty, které jsou nepříjemné, šokují či znepokojují: tak tomu chce pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez nichž není demokratické společnosti.“ (cit. z Nálezu Ústavního soudu č.j. IV. ÚS 146/04).
Správce mj. musí umět rozlišovat mezi hodnotícími soudy (které nelze jakkoli dokazovat) a skutkovými tvrzeními (opírají se o fakta, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná). Musí si osvojit i postupy, které musí uplatnit při posouzení, zda hodnotící soud nebo skutkové tvrzení může či nemůže „cenzurovat“, tedy odstranit.
V praxi to tedy například znamená, že hodnotící soud typu „pan starosta této problematice nerozumí, měl by si ji lépe nastudovat“ nikdy nebude možné odstraňovat. Zasáhnout bude možné až u výroků překračující mez politické kritiky, například „starosta je kretén a měl by jít zpátky do školy“.
2) zda mám právo na svojí ochranu a i když odmítám s někým komunikovat osobně a dva pány si blokuju, je to možné brát jako součást nějakých pravidel, které si Rada MČ, jejíž členové jsou součástí správců a moderátorů dotčené uzavřené skupiny napíše a upravuje podle potřeby:
Na otázku jsem odpověděl již výše – jde o technické řešení. Účast ve skupině nemůže být odmítána proto, že mimo ni uživatel blokuje některé uživatele celkové platformy Facebook. Pro zavedení takového pravidla by správce musel umět zajistit odlišení těchto dvou blokací.
Co se týče případného dožadování se práva účasti ve skupině i při zachování blokace některých uživatelů mimo ni, domnívám se, že je třeba chovat se rozumně. Uvedené pravidlo zákazu blokace je míněno rozumně, míří na chování uvnitř skupiny, má racionální důvod. Pouze z důvodů technických může docházet k rozporu mezi plným rozsahem uplatňovaných práv a realisticky dostupnou technologií. Doporučuji tedy věcný, konstruktivní postup při hledání lidského řešení. V této oblasti není rozumné přetlačovat se pomocí paragrafů.
