Postup povinného subjektu je jednoznačně chybný. Otázku „společenského hlídacího psa“ je možné dle nálezu Ústavního soudu vnést pouze v případě, kdy by informace měly zasahovat do soukromí konkrétního člověka, resp. být osobními údaji, u kterých podmínkou existence je možnost identifikovat fyzickou osobu (člověka), k němuž se vztahují. Konkrétně Ústavní soud toto vyjádřil např. v bodu 126 Nálezu: „Právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní; pokud jeho výkon zasahuje do práva na ochranu soukromého života, chráněného článkem 10 Listiny a článkem 8 Úmluvy, je nutno v každém jednotlivém případě všechna tato práva poměřovat a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu. Protože v daném případě jde o anonymní údaje, vzniklé průměrováním či shrnutím údajů o skupině osob.“

Proti tomuto vadnému rozhodnutí je třeba podat odvolání. Námitka v procesu práva na informace neexistuje.