Cenzura městských médií (Facebook, webové stránky města) radou města Třebíče

Jaromír Barák

21. 2. 2018 | Počet zhlédnutí: 117 | Počet komentářů: 1

Jsem opozičním členem zastupitelstva města. V tištěném zpravodaji, vydávaném městem, se nám, opozičním politikům, které tvoří v podstatě pouze 3 členové z naší volební strany, podařilo prosadit jakž takž dodržování tiskového zákona, tedy pokud  napíšeme článek, tak nám ho uveřejní, i když mnohdy s připojeným nesouhlasným komentářem někoho z rady města. Ovšem větší problém máme s uveřejńováním našich názorů v dalších městských komunikačních kanálech. Na městském webu nám naše články odmítají zveřejňovat vůbec, na oficiální facebookové stránce města taktéž. V poslední době nám dokonce začali mazat i naše komentáře k příspěvkům města, kam občas dáme odkaz na relevantní článek umístěný na našem webu vztahující se k diskutovanému tématu. Vše vyvrcholilo začátkem února letošního roku, kdy dokonce rada města přijala následující usnesení:

Umístění politické reklamy v komunikačních kanálech města

I. Rada města rozhodla

stanovit pravidla pro regulaci politické reklamy v komunikačních kanálech města: na sociálních sítích města mohou být zveřejňována pouze sdělení a věcná stanoviska k dění ve městě. Nezveřejňuje se politická reklama, zejména příspěvky o činnosti politických stran a hnutí, stranické polemiky, propagace politických stran, grafiky obsahující loga politických stran a hnutí, a odkazy na webové stránky nebo sociální sítě politických stran a hnutí.

II. Rada města ukládá

1. I. M. zajišťovat kontrolu a dodržování těchto pravidel pro regulaci politické reklamy v komunikačních kanálech města.

Paní M. je tisková mluvčí města a redaktorkou tištěného periodika. V příloze je umístěný jeden z mých komentářů na Facebooku, o kterém se mnou tisková mluvčí široce diskutovala a žádala jeho stažení (též v příloze). Důsledkem bylo  výše uvedené usnesení rady.

Není mi jasné, co s tím můžeme dělat. Připravuji sice materiál do zastupitelstva, kde budu navrhovat projednání nesprávného postupu rady, které je podle mého názoru v rozporu s článkem 17 Listiny základních práv a svobod, a zrušení inkriminovaného usnesení, ale koalice nepochybně můj návrh zamítne. Neformálně totiž tvrdí, že tiskový zákon se vztahuje pouze na tištěná periodika, nikoliv na další komunikační kanály, jako je web a Facebook, a že si tedy mohou dělat co chtějí.

 

Oldřich Kužílek

Poradce pro otevřenost veřejné správy

11. 3. 2018

Jak uvádíte, povinnost dát všem zastupitelům přiměřený prostor k prezentaci jejich názorů týkajících se obce a povinnost poskytovat pouze objektivní a vyvážené informace je stanovena pouze v tiskovém zákoně (č. 46/2000; § 4a), a týká se tak jen periodického tisku (radničních novin).

Samozřejmě, že z principů fungování samosprávy a veřejné správy jako takové by vyplývalo, že minimálně zásadu objektivity a vyváženosti je nutno uplatňovat vzhledem ke všem oficiálním komunikačním kanálům obce. V případě webových stránek města a oficiálního facebookového profilu ale není žádné konkrétní zákonné ustanovení, které by konkrétní práva (publikovat příspěvky) zastupitelů upravovala, stejně jako nejsou nastaveny právní mechanismy, kterými by bylo možné si vyváženost vynutit.

Rozpor se svobodou slova je v tomto případě však zřetelný. Jak uvádíte, na situaci sice nelze uplatnit žádný prostý zákon, lze však uplatnit Listinu základních práv a svobod v čl. 17, který pro tento případ stanoví, že omezit šíření informací lze jen zákonem a jen z uvedených důvodů a jen, pokud je to nezbytné. Nic z toho v daném případě není splněno. Práv stanovených v čl. 17 se lze domáhat i bez prostého zákona, který by tato ustanovení prováděl (viz čl. 41 Listiny). Podle čl. 4 Ústavy jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci.

Dále dle čl. 3 odst. 1 Listiny se základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu … politického či jiného smýšlení…“. Projevem takto zakázané diskriminace by bylo například to, že zatímco k jiným účelům město na facebooku povoluje (nebrání) vkládat odkazy, pro účel politický to zakazuje, což nemá žádnou oporu, jde de facto o pouhý rozmar, jako kdyby město zakázalo odkazy na církve nebo neziskové organizace.

Omezení ústavní ochrany svobodné soutěže politických sil (např. Čl.22 Listiny) a s tím nutně spojené svobodné veřejné diskuse je též patrné.

Dále lze pro souvislosti odkázat na povinnost obce zajišťovat pro občany podmínky pro uspokojování potřeby informací (§ 35 zákona o obcích). Obec nemá žádnou oporu pro svévolné rozhodnutí, který segment informací povoluje a který nepřipouští.

Dále je zcela pochybné, co si rada města přestavuje pod pojmem politická reklama. Odkaz na stránky politické strany v žádném případě nesplňuje parametry reklamy resp. inzerce. Podle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy se „Reklamou rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky."

Je sice pravdou, že podle pravidel facebooku může každý vlastník profilu (jímž je pravděpodobně určitá fyzická osoba, pokud si obec nezřídila a neplatí cosi jako podnikatelský profil) sám regulovat, co na něm a na své stránce připustí. Ovšem obec v pozici výkonu samostatné působnosti je limitována výše uvedenými ohledy.  Například by nemohla rozhodnout, že obyvatelé určitých částí obce nemohou vkládat komentáře, zatímco jiní mohou.

Obecně tedy lze konstatovat, že zákaz politické reklamy, jak ho ve svém usnesení zcela mimo mantinely působnosti rady města formulovala rada města Třebíče, je protiprávní, porušuje základní lidská práva, narušuje svobodnou soutěž politických sil. V praktickém provedení pak navíc pod tento pojem chybně zařazuje odkazy, které nemají povahu reklamy.

Proti tomuto svévolnému a protiprávnímu postupu se nejspíše (neznáme takový případ) lze bránit žalobou k obecnému soudu, pravděpodobně podle části páté občanského soudního řádu. Podání žaloby by bylo nutno konzultovat s právním expertem na možnosti soudní ochrany i v takto specifických situacích.

V rovině dozoru by bylo možné bránit se proti uvedenému postupu podnětem k ministerstvu vnitra. Podle § 124 odst. 1 zákona o obcích „Je-li usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce v samostatné působnosti v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem“, MV obec vyzve k nápravě, nedojde-li k nápravě, může toto rozhodnutí či jiné opatření pozastavit. Bylo by možné uvést, že rozhodnutí rady,   jak jste je přiložil, je v rozporu s čl. 17 Listiny, případně dalšími zmíněnými články a právními normami obyčejného práva.

Vkládat reakce mohou jen přihlášení uživatelé!
Nemáte ještě u nás účet? Zaregistrujte se!

Nenašli jste odpověď na váš problém? Nezoufejte, popište nám
ho a my vám odpovíme.

Souhlasíte, že úřady nemají občanům nic tajit?

Donoři

V minulosti podpořili také

RSJ SCIO GopayFond Otakara MotejlaUS embassy