Neexistuje žádný právní nárok na zařazení informace o akci politické strany (jakož i kohokoliv jiného) do periodika. Povinnost vydavatele poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku (§ 4a tiskového zákona) nelze interpretovat jako povinnost uveřejnit inzerci na kulturní či společenskou akci pořádanou kýmkoliv a jakkoliv rozsáhlou či významnou. Bylo by možné chápat ji pouze jako povinnost – v případě, kdy by šlo opravdu o rozsáhlou, obecný život silně ovlivňující akci – informovat například o dopravních opatřeních, která s tím souvisejí. O cenzuře tedy v této souvislosti nelze hovořit.
Pokud jde o bezplatnou inzerci, její poskytnutí představuje poskytnutí veřejných prostředků (ve výši obvyklé ceny). Obec se může rozhodnout (může toto rozhodnutí delegovat např. na redakční radu nebo dokonce přímo na redakci), zda považuje za vhodné poskytovat v rámci společenského servisu svým občanům také informace o akcích politických stran. V zásadě tomu nic nebrání. Obecně a v principu nespatřuji rozdíl mezi informací o dětském dni, plesu, výstavě koček nebo koncertu pořádaném hasiči, školou, firmou nebo radnicí a informací o stejných akcích, pořádaných politickou stranou. Ovšem jsou tu přeci jen dva významné rozdíly:
Jednak vzhledem k předvolební politické soutěži politických stran mají tyto strany silnou motivaci získávat propagační potenciál „za každou cenu“. To pak degraduje účel poskytované bezplatné inzerce a snižuje informační hodnotu periodika.
Za druhé politické strany po volbách ustavují vedení radnice, a proto hrozí střet zájmů při využití veřejných prostředků na propagaci jejich činnost a akcí.
Proto je potřeba, aby si vydavatel stanovil pravidla, která těmto deformacím či excesům může účinně bránit.
Například může jít o pravidlo, že se bezplatně inzerují pouze kulturní a společenské akce, kde jednoznačně převládá společenský přínos nad propagací určitého produktu, značky v rámci konkurence (tj. i v rámci politické soutěže). Bezplatně by se tedy inzerovaly pouze kulturní a společenské akce, pokud nebudou využity pro takovou propagaci. Není těžké formulovat přijetí objednávky či zadání inzerce s tím, že cena se promíjí pod podmínkou, že na akci nebude probíhat výše popsaná propagace (výrobku, politické strany, kandidáta, firmy…). Pokud se pořadatel nenachází v konkurenčním či soutěžním prostředí, podmínka by logicky odpadla. Znamená to například, že pokud na mysliveckém plesu bude myslivecké sdružení rozdávat svůj propagační materiál, nebude to této podmínce podléhat, protože myslivecké sdružení tak nečiní v rámci konkurence (nepředpokládám v jedné obci dvě konkurující si myslivecká sdružení). Naopak firma nebo politická strana jsou vždy a nevyhnutelně v konkurenci nebo politické soutěži. I tyto „soutěžící“ subjekty by tedy mohly získat bezplatnou inzerci své akce, ovšem nesměly by na ní propagovat sebe nebo své produkty (musely by ji pořádat opravdu dobročinně – proč ne?). Pokud by podmínku porušily, měl by pak vydavatel zpětně požadovat úhradu podmíněně prominuté ceny inzerce.
Druhou podmínkou by mělo být, že je na redakci (právě proto, že zařazuje do bezplatné inzerce, tedy poskytuje výhodu za veřejné peníze), aby sama posoudila společenskou významnost takové akce. Jestli někdo na své zahradě uspořádá údajný dětský den, ale je jasné, že tam přijde jen pár spolustraníků s dětmi, pak by redakce takovou bezvýznamnou akci neměla zařadit do bezplatné inzerce.
Konečně by pravidlem mělo být zřetelně tato oznámení označovat textem „bezplatná inzerce“ a graficky oddělit od ostatního obsahu (např. čarou). Již to samo povede k určité veřejné kontrole, zda některý subjekt bezdůvodně nezískává příliš mnoho takového prostoru.
