Prosba o radu - jak dále postupovat v tomto případě
Alexandr Leščišín
28. 12. 2015 | Počet zhlédnutí: 2057 | Počet komentářů: 1
Dobrý den, rád bych znal Váš názor na následující událost, kterou se pokusím ve stručnosti popsat:
Naše babička i přes svůj požehnaný věk 83 let často a ráda jezdí za nákupy autobusem. Při jedné takové cestě, kdy se vracela kolem poledne za velmi teplého počasí v letních měsících autobusem se snažila najít kapesník, aby si mohla setřít pot...
Ve stejný okamžik autobus poněkud razantněji přibrzdil a babička se svezla ze sedačky do prostoru mezi sedadly. A protože seděla shodou okolností ve "čtverce" (2 sedadla proti sobě) ve směru jízdy - uhodila se přitom do nosu do trubkové konstrukce mezi sedadly a následně začala krvácet.
K "prudšímu" zabrzdění došlo podle svědků a výpovědi řidiče vzhledem k vzniklé situaci - kdy bezprostředně před tím předjíždějící motorkář náhle zabrzdil před přechodem pro chodce a přinutil tak řidiče autobusu předejít srážce s ním...
Babičky se tenkrát ujala jedna z cestujících - patrně zdravotnice, která upozornila řidiče, vzala si od něj lékárničku a ošetřila babiččin obličej. Na štěstí pro všechny - zranění bylo jen lehké - i když úder do kořene nosu bývá vždy dost bolestivý a je provázen silným krvácením. Babička sama tuto příhodu brala jako nešťastnou shodu náhod a chápala - že řidič zřejmě musel reagovat na vzniklou situaci, aby zabránil horším následkům a neměla mu to ani za zlé. Po té, co autobus dorazil do cílové stanice, se dostavila zdravotní služba a policie, která se podle slov babičky zajímala o bezpečnostní pásy v autobuse. Podle ní ( a je o tom skálopevně přesvědčena) na přímou otázku jednoho z policisty zda jsou v autobuse bezpečnostní pásy šofér kroutil zamítavě hlavou - a takto i vypovídala do protokolu... Po nedávné schůzce s příslušným řidičem dotyčného autobusu však musím připustit, že možná v tu chvíli jednak nerozuměla dobře jeho otázce - protože slyší již velmi špatně a pouze na jedno ucho a navíc se možná v tu chvíli projevila i stresová situace po úderu do hlavy - v jejím věku to je dost pravděpodobné. Jak jsem se sám na vlastní oči přesvědčil - pásy ve zmíněném autobuse skutečně existují - i když jsem jejich existenci ani já sám nepředpokládal - nejde totiž ještě stále o situaci docela běžnou. Navíc jsem si ani já osobně v první chvíli samotných pásů, které byly pečlivě srolovány a zastrčeny mezi sedadly a boční stěnou autobusu nevšiml a zaregistroval jsem je až po té, co mne na ně řidič autobusu sám upozornil. Na první pohled byly viditelné pouze jejich zámky a to díky jasně červené barvě plastových pojistek. Navíc se musím přiznat, že jsem jaksi automaticky předpokládal, že budou ukotveny ve výšce ramen tak, jak je většina z nás zná s osobního automobilu. Pro babičku tahle příhoda skončila po ošetření v místní poliklinice a měla pokračování asi po třech dnech, kdy ji navštívili v místě bydliště policisté za účelem sepsání protokolu. Babička se tehdy necítila nejlépe, ale nakonec ji přemluvili ať s nimi odejde do služebního vozu, kde k nehodě vypovídala, dostala k podpisu 2-3 papíry (přesně si nepamatuje), ale až po odjezdu policie si uvědomila, že nedostala žádnou kopii, ani jí nebyla nabídnuta možnost si zápis přečíst dříve, než jej podepíše - ostatně si sebou tenkrát nevzala ani brýle, takže to ani nebylo možné... Uplynulo několik měsíců a všichni jsme již na tuto nemilou příhodu zapomněli. O to větší bylo naše překvapení, když babička v předvánoční době obdržela předvolání k přestupkové komisi - jako podezřelá ze spáchání přestupku podle §125c odst.1 písm. k zákona 361/2000 Sb a konkrétně s odvoláním na porušení §4 písm.a) a §9 odst.1 písm.a)... Musím se přiznat, že v situaci - kdy jedinou "škodu" v podobě lehkého zranění utrpěla samotná babička a kdy po nikom nic nežádala - jsme byli všichni dost vyvedení s míry absurdností celé situace. Babička naprosto nic nechápala a více, jak dvoutýdenní čekání na jednání se podepsalo na jejím zdraví i psychologickém rozpoložení. Dělal jsem jí toho dne doprovod a jako syn požadoval od dotyčné paní u přestupkové komise vysvětlení - proč je nutné obtěžovat starší lidi podobnými nesmysly. Navíc v situaci - kdy se nikdo nezajímá o pravou příčinu zranění a motorkáře, který vše zavinil. Nechci se rozepisovat o nedůstojném způsobu, jakým probíhalo jednání na samotné komisi s mou matkou, kterého jsem byl svědkem - přesto, že jsem byl dotyčnou paní vykázán z místnosti s vysvětlením, že se jedná o "neveřejné jednání"... Z toho, co bylo slyšet až na chodbě byla zřejmá absolutní absence jakéhokoliv pochopení a úcty ke starším osobám - po mé matce bylo požadováno zaplacení pokuty hned - s odůvodněním, že pokud se tak nestane - bude zahájeno řízení a pak to bude několikanásobně dražší, byla dotyčnou úřednicí doslovně tlačena k podpisu prohlášení, kterému sama babička nebyla schopna ani porozumět, nechápala z čeho je vlastně obviňována a proč musí zaplatit za něco, co sama nezpůsobila a její žádost o poskytnutí kopie obvinění jí bylo kategoricky zamítnuto se slovy - že na takové má nárok až po zahájení správního řízení... Oba jsme byli doslova šokování tím, čeho jsme byli svědky a k pocitu křivdy se babička sama neustále ptá, čím se vlastně a proti komu provinila - že musí být potrestána za každou cenu... Já se pak ptám, jestli je nutné řešit podobné incidenty zrovna tímto způsobem - jestli jsme na tom již tak špatně - že potřebujeme plnit státní pokladnu za každou cenu a jestli neexistuje jiný způsob a možnosti, jak tento problém vyřešit s ohledem na věk matky - kdy již má podle mého názoru na určité "prohřešky" dávno i nárok... Dokážu pochopit, že policie pokud byla k nehodě přizvána musí případ nějak uzavřít, ale jsem přesvědčen, že existují i mírnější prostředky jako je třeba napomenutí a nemohu pochopit, že je nezbytně nutné mou matku hnát k zodpovědnosti jen proto, že ublížila nevlastním zaviněním sama sobě. Navíc v situaci, kdy policie již našla "svého viníka" a i řidič autobusu byl potrestán citelnou pokutou... Nemohu se zbavit dojmu, že podle stejné logiky měli být na "lavici obžalovaných" všichni ostatní cestující, kteří jezdí dnes a denně v autobusech nepřipoutáni a už vůbec si nedovedu představit, jak by se situace vyvíjela v případě úplné absence bezpečnostních pásů - což není případ zas až tak vyjímečný ... Poradíte, jak bychom mohli v této situaci postupovat...?
