Sexistické reklamy určitým způsobem působí na všechny ženy a muže. Zobrazování žen a mužů odráží a zpětně ovlivňuje to, jak jsou ženy a muži ve společnosti vnímáni a jaké role jsou jim přisuzovány. V případě mužů podporuje sexistická reklama v prostoru představu že je na muže a priori nahlíženo jako na násilníky. Je to způsobeno jednak  prezentací vyzývající k násilí (propagace, trivializace a glorifikace násilí ve všech jeho formách) a jednak přistupováním k ženám jako  k méněcennému objektu, ponižujícím či ubližujícím způsobem. Fragmentace mužského těla (viz Jaká reklama je sexistická)  se vyskytuje v  mnohem menší míře a  je užívána jiným způsobem – zpravidla ke zdůraznění mužnosti a atraktivity (detaily svalů – např. svalů na břiše).                                       Zatímco jsou muži častěji zobrazováni ve vedoucích pozicích a v rolích instrumentálního charakteru (muž jako expert apod.), v kontextu rodiny nejsou zobrazováni vůbec, nebo jako nekompetentní, neschopní péče a výkonu činností, které jsou vnímány jako „ženské“. Tato konkrétní forma sexismu se například dále projevuje v porozvodové péči o děti, kdy je na základě stereotypů o mateřství a otcovství dítě častěji svěřeno do péče toho „pravého“ a „přirozeného“ rodiče, matky[1].

Příběh muže a jeho pocitů, které v něm vyvolala sexistická reklama:

„Na hromadě korespondence na svém pracovním stole jsem si všiml reklamního letáku na solární studio. Na obrázku byla žena v bikinách s nalakovanými nehty. Měla blonďaté vlasy a ležela v soláriu. Kolega si si myslel, že nikdo nevidí jak si tuto ženu prohlíží, především pak její nohy. Necítil se ani provinile, ani se nestyděl. Naopak se cítil svobodně v tom smyslu, že si takový obrázek může tak dlouho prohlížet. Přesunul svou pozornost na její rozkrok a bikiny. Začínal o ni ztrácet zájem, a pak si všiml jejího obličeje. Měla zavřené oči a v obličeji se jí zračilo vzrušení. Najednou ho přestala zajímat, protože si uvědomil, že ty nohy jsou spojené s jejím tělem a s její osobností. Vzpomněl si na své bývalé partnerky, na jejich problémy a stres v jejich vztahu. Když se podíval na její tělo jako na celek, najednou cítil smutek a počáteční pocit touhy se pomalu vytrácel. Dívá se přeci na další lidskou bytost. Rozhlédl se po kanceláři a snažil se vtipem zahnat ty nepříjemné pocity, které v něm leták probudil: „Nechcete někdo voucher do solárního studia?“, a vyhodil jej do koše.“[2]