Není pouze jedna maskulinita. Kolik je různých typů maskulinit, tolik je přístupů k emocionálnímu životu. Muži se již od malička učí, že emoce jsou známkou slabosti a že mužská identita se musí vyznačovat přísnou sebekontrolou, tedy udržením veškerých negativně vnímaných emocí „uvnitř“. Podle Victora Seidlera si muži dokonce raději vezmou život, než aby svou zranitelnost přiznali a požádali své okolí o pomoc. I když se cítí mizerně, mají dojem, sdílením svých problémů by se necítili lépe, ale naopak ještě hůře. Svůj vnitřní boj jsou schopni tak dobře zakrýt, že jejich rodina ani přátelé netuší, že se s nimi něco dělo.

Každá doba má na maskulinitu jiné nároky a výzvy. V této době, kdy už nejsou samozřejmostí celoživotní zaměstnání, cítí mnoho mužů nejistotu, protože jejich identita závisí na schopnosti uživit svou rodinu. Snaha udržet si dosavadní místo za cenu mnoha přesčasů a únavy oslabuje emocionální vztah jak s partnerem/kou, tak i s dětmi. Vzniká pak větší riziko toho, že muž více či méně automaticky přetransformuje své potlačené pocity zranitelnosti a nejistoty do agrese nebo násilí. Takové vysvětlení však neslouží jako ospravedlnění domácího násilí, ale spíše jako podnět k tomu, aby se muži již od raného chlapectví naučili zvládat a projevovat své emoční procesy „směrem ven“.[1]

Podívejte se na fotografie 14 náhodně vybraných litevských mužů (17-28 let). „Jsou zachyceni plačící ve vojenských uniformách. Jejich autoři/rky si myslím, že je to dobrý způsob jak ukázat jak jsou genderová očekávání nebezpečná: od muže se očekává, že bude racionální, bez emocí a agresivní. Je velmi důležité, abychom my, jako společnost, naučili muže vyjadřovat své emoce  a nenutili je ke stereotypním archaickým rolím.“

Všechny fotografie naleznete zde: https://www.boredpanda.com/army-men-portraits-lithuanian-draft-conscription-neringa-rekasiute-beata-tiskevic-hasanova/