Muž definující se jako feminista by se měl i aktivně podílet na rovnějším postavení žen a mužů ve společnosti, rozumět konceptu gender a odmítat jeho esenciální podstatu (ženy jsou od přírody pasivní, hospodyně; muži jsou aktivní živitelé rodiny). Být feministou má pro muže mnoho výhod: Je mnohem více naplňující a veselejší být se ženami, které jsou nezávislé a silné, než se slabými, závislými a bezmocnými[1]. „Srozumitelně specifickou mužskou odpovědnost v patriarchální společnosti vystihuje filosof Erazim Kohák. V knize Zelená svatozář píše: „Jestliže v České republice představují ženské platy v průměru dvě třetiny mužských, jestliže nám pracoviště plné dělnic s mužem jako vedoucím připadá samozřejmé, opak nemyslitelný, pak je s naší demokracií něco zatrápeně v nepořádku. V tomto smyslu máme všichni morální povinnost být „feministy“ – ohradit se proti diskriminaci žen.““[2] Feminista se vymezuje vůči patriarchální představě maskulinity, do které patří potřeba mít věci pod kontrolou, neustálá snaha dobývat, ovládat, být na vrcholu a potlačování emocí. Jediná „přípustná mužská emoce je agrese“[3].

Více informací naleznete zde:

http://denikreferendum.cz/clanek/24783-genderman-muz-schopny-sebereflexe-muzstvi